Kdo si vzal Jiří III.?

Jiří III. (4. června 1738 Londýn – 29. ledna 1820 Windsorský hrad) byl panovník Království Velké Británie a Irska od 25. října 1760 do spojení obou zemí 1. ledna 1801, kdy se stal králem Spojeného království Velké Británie a Irska. Byl také vévodou brunšvicko-lüneburským a kurfiřtem hannoverským do 12. října 1814, kdy se poté, co se hannoverské kurfiřtství stalo královstvím, stal králem hannoverským. Byl třetím panovníkem Hannoverské dynastie na britském trůně, ale na rozdíl od svých dvou předchůdců se narodil v Británii a angličtina byla jeho rodným jazykem. Za svůj dlouhý život Hannover nikdy nenavštívil.

Období jeho vlády bylo poznamenáno sérií vojenských konfliktů, do nichž se Británie zapojila. V počátečním období porazila Británie Francii v sedmileté válce a stala se dominantní silou v Severní Americe a Indii. Mnoho amerických kolonií Británie ztratila po americké válce za nezávislost, jejímž výsledkem byl vznik Spojených států amerických. Řada válečných střetů s napoleonskou Francií skončila Napoleonovou definitivní porážkou roku 1815.

V druhé polovině svého života trpěl občasnými a později trvalými záchvaty duševní choroby, tehdy označované jako šílenství (dnes se předpokládá, že šlo o projevy porfyrie, těžké metabolické poruchy, dr. Peter Gerrard z britského neurologického institutu UCL však soudí, že šlo spíše o bipolární afektivní poruchu). Po posledním záchvatu roku 1810 byla zřízena regentská rada a jeho nejstarší syn Jiří, princ z Walesu vládl jako princ regent. Po smrti svého otce pak vládl jako král Jiří IV.

Šarlota Meklenbursko-Střelická (německy Sophie Charlotte von Mecklenburg-Strelitz) (19. května 1744, Mirow – 17. listopadu 1818, Kew) byla rozená princezna meklenbursko-střelická a jako manželka britského krále Jiřího III. britská královna.