Kdo si vzal Bernard III. Sasko-Meiningenský?
Princess Charlotte of Prussia ženatý Bernard III. Sasko-Meiningenský dne . Bernard III. Sasko-Meiningenský bylo v den svatby 26 let (26 roky, 10 měsíců a 17 dny). Princess Charlotte of Prussia bylo v den svatby 17 let (17 roky, 6 měsíců a 25 dny). Věkový rozdíl byl 9 roky, 3 měsíců a 23 dny.
Manželství trvalo 41 roky, 7 měsíců a 13 dny (15199 dní). Manželství skončilo . Způsobit: úmrtí osoby
Bernard III. Sasko-Meiningenský
Bernard III. Sasko-Meiningenský (Bernhard Friedrich Wilhelm Albrecht Georg; 1. duben 1851, Meiningen – 16. leden 1928, tamtéž) byl v letech 1914 až 1918 posledním vévodou sasko-meiningenským. Pocházel z meiningenské větve rodu Wettinů.
Byl nejstarším synem vévody Jiřího II. a jeho ženy Šarloty Bedřišky. Bernard měl sestru Marii Alžbětu a několik nevlastních bratrů z otcova druhého manželství.
V roce 1918 (10. listopad) byl stejně jako ostatní němečtí panovníci nucen abdikovat.
Přečtěte si více...
Princess Charlotte of Prussia
Šarlota Pruská (Viktorie Alžběta Augusta Šarlota Pruská, 24. července 1860, Postupim — 1. listopadu 1919, Baden-Baden) byla vnučka britské královny Viktorie, manželka Bernarda III. a tím pádem také poslední vévodkyně Sasko-meiningenská. Narodila se v Postupimi jako druhý potomek a nejstarší dcera německého císaře Fridricha III. Pruského a jeho manželky, dcery královny Viktorie, Viktorie Sasko-Koburské.
Šarlotina matka Viktorie byla náročná matka, která měla vysoké ambice a po svých dětech chtěla jen ty nejlepší výkony. Šarlota byla tvrdohlavá dcera, navíc i špatná studentka. Často měla záchvaty vzteku nebo naopak trpěla silnými depresemi. I to vedlo ke špatnému vztahu mezi ní a Viktorií. Později byla známá svým pomlouváním ostatních členů rodiny a Viktorie doufala, že sňatek to spraví. Tak se šestnáctiletá Šarlota vdala za Bernarda III., budoucího vévodu Sasko-meiningského. Bernard byl slaboch a jeho žena na něj měla velký vliv. Pár měl jediné dítě; dceru Feodoru. Tu často nechávali v péči rodinných příslušníků a příliš se o ni nezajímali. To později vyústilo ve spory Šarloty s dcerou Feodorou.
Šarlota si plně využívala svého postavení i vévodského titulu, avšak po první světové válce, roku 1918, byl její manžel i ona zbaveni titulu. Šarlota zemřela rok po této události na infarkt. Sama prožívala život ve velkých bolestech, které zahrnovaly bolesti žaludku, nespavost, částečné ochrnutí... To vše vyplývá z její korespondence s lékařem i rodinou. V současné době historikové věří, že, stejně jako mnoho příslušníků královského anglického rodu, i ona trpěla porfyrií.
Přečtěte si více...