Kdo si vzal Bernardo de Lippe-Biesterfeld?

Bernardo de Lippe-Biesterfeld (en alemán: Bernhard Leopold Friedrich Eberhard Julius Kurt Karl Gottfried Peter Prinz zur Lippe-Biesterfeld) (Jena, 29 de junio de 1911-Utrecht, 1 de diciembre de 2004) fue príncipe consorte de los Países Bajos tras su matrimonio con la reina Juliana. Padre de la luego soberana, Beatriz de los Países Bajos, nació con el título y nombre de conde Bernhard Leopold Friedrich Eberhard Julius Kurt Karl Gottfried Peter de Lippe-Biesterfeld (elevado posteriormente al rango de príncipe con tratamiento de Alteza Serenísima).

El príncipe colaboró en la creación del World Wildlife Fund (posteriormente rebautizado como World Wide Fund for Nature), convirtiéndose en el primer presidente de este organismo en 1961. También fundó el 1001 Club en 1970, un fondo de ayuda a la naturaleza. Asimismo ayudó a crear el Rotary International y fue uno de los dos fundadores del Grupo Bilderberg, una organización internacional con diversos miembros, que se reúne anualmente para debatir sobre el futuro del mundo y asuntos de interés europeo.

Juliana (nizozemská výslovnost: [jyliˈjaːnaː]; Juliana Louise Emma Marie Wilhelmina; 30. dubna 1909 palác Noordeinde – 20. března 2004 Soestdijkský palác) byla nizozemská královna od roku 1948 až do své abdikace v roce 1980.

Juliana byla jediným dítětem královny Vilemíny a vévody Jindřicha Meklenbursko-Zvěřínského. Dostalo se jí soukromého vzdělání a studovala mezinárodní právo na Leidenské univerzitě. Roku 1937 se provdala za prince Bernharda z Lippe-Biesterfeldu, s nímž měla čtyři dcery: Beatrix, Irene, Margriet a Christinu. Během německé invaze do Nizozemska za druhé světové války byla královská rodina evakuována do Spojeného království. Juliana se poté s dětmi přestěhovala do Kanady, zatímco Vilemína a Bernhard zůstali v Británii. Po osvobození v roce 1945 se královská rodina vrátila do Nizozemska.

Kvůli zhoršujícímu se zdravotnímu stavu Vilemíny převzala Juliana krátce královské povinnosti v letech 1947 a 1948. V září 1948 Vilemína abdikovala a Juliana nastoupila na nizozemský trůn. Za své vlády byla svědkem dekolonizace a osamostatnění Nizozemské východní Indie a Surinamu. Navzdory sérii kontroverzí spojených s královskou rodinou zůstávala Juliana mezi Nizozemci oblíbenou osobností.

V dubnu 1980 abdikovala ve prospěch své nejstarší dcery Beatrix. Do její smrti v roce 2004 ve věku 94 let byla nejdéle žijící bývalou vládnoucí panovnicí na světě.