Kdo si vzal Frédéric Joliot-Curie?

Frédéric Joliot-Curie (19. března 1900 Paříž – 14. srpna 1958 Paříž) byl francouzský fyzik, držitel Nobelovy ceny za chemii, kterou spolu se svou ženou Irène Joliot-Curie obdržel v roce 1935 za syntézu nových radioaktivních prvků.

Během německé okupaci Paříže se aktivně účastnil odboje. Podílel se na založení Výboru národní fronty. V roce 1942 vstoupil do Francouzské komunistické strany (PCF). Zastával funkci ředitele Národního centra pro vědecký výzkum (1945) a poté se stal prvním Vysokým komisařem pro atomovou energii (1946). V roce 1948 stál v čele stavby prvního francouzského jaderného reaktoru. Z politických důvodů byl v roce 1950 zbaven svých funkcí. Stále však vedl své laboratoře a byl zvolen prezidentem Světové rady míru. V roce 1956 nastoupil na místo po své mrtvé manželce a stal se vedoucím katedry jaderné fyziky na Pařížské univerzitě a ředitelem Radiového institutu.

Byl členem Francouzské akademie věd a Francouzské lékařské akademie. Působil v řadě zahraničních vědeckých akademií a společností. Vlastnil čestné doktoráty několika univerzit. Byl vyznamenán Válečným křížem a jmenován komandérem Řádu čestné legie.

Byl zetěm Pierra Curie a Marie Curie-Skłodowské.

Irène Joliot-Curieová, nepřechýleně Joliot-Curie (12. září 1897 Paříž – 17. března 1956 Paříž), byla francouzská vědkyně a pedagožka, dcera Marie a Pierra Curie. Roku 1935 obdržela společně se svým manželem, Frédéricem Joliot-Curie Nobelovu cenu za chemii za objev umělé radioaktivity. Angažovala se v politice jako aktivistka za mír, hájila práva žen. Byla jednou z prvních tří žen francouzské vlády, která se stala náměstkyní státního tajemníka pro vědecký výzkum pod Lidovou frontou v roce 1936.