Kdo si vzal Leopold II. Belgický?

Leopold II. Belgický (9. dubna 1835, Brusel – 17. prosince 1909, Laeken) byl v letech 1865 až 1909 druhým králem Belgičanů a v letech 1885 až 1908 autokratickým vládcem Svobodného státu Kongo.

Leopold se narodil v Bruselu jako druhý, ale nejstarší přeživší syn Leopolda I. a Luisy Orleánské. Následníkem svého otce na belgickém trůně se stal 1865 a vládl přesně 44 let až do své smrti, což byla dosud nejdelší vláda belgického panovníka. Zemřel, aniž zanechal legitimní syny. Současný belgický král je potomkem Leopoldova synovce a nástupce Alberta I. V Belgii je populárně označován jako „král stavitel“ (nizozemsky: Koning-Bouwheer, francouzsky: Roi-Bâtisseur) s odkazem na velké množství budov, urbanistických projektů a veřejných prácí, které zadal.

Leopold byl zakladatelem a jediným vlastníkem Svobodného státu Kongo, soukromého projektu podniknutého jeho jménem jako personální unie s Belgií. Využil Henryho Mortona Stanleyho, aby mu pomohl vznést nárok na Kongo, dnešní Demokratickou republiku Kongo. Na berlínské konferenci v letech 1884–1885 mu koloniální národy Evropy jeho nárok schválily a Svobodný stát Kongo mu svěřily. Leopold Kongo řídil pomocí žoldnéřské Force Publique pro svůj osobní zisk. Z území těžil jmění; zpočátku slonovinu a po zdražení přírodního kaučuku v 90. letech 19. století nucenou prací domorodého obyvatelstva ke sklizni a zpracování kaučuku.

Leopoldova administrativa Svobodného státu Kongo se vyznačovala zvěrstvy a systematickou brutalitou, včetně nucených prací, mučení, vražd, únosů a amputací rukou mužů, žen i dětí, když nebyla dodržena kvóta kaučuku. V roce 1890 a v jednom z prvních použití tohoto termínu popsal George Washington Williams praktiky Leopoldovy administrativy Svobodného státu Kongo jako „zločiny proti lidskosti“. Tyto a další skutečnosti byly zjištěny za Leopoldovy vlády výpověďmi očitých svědků, mezinárodní vyšetřovací komisí prohlídkou na místě, investigativní žurnalistikou a aktivismem E. D. Morela a Casement Reportem z roku 1904.

I když bylo obtížné přesně odhadnout předkoloniální populaci a množství, o které se změnilo za Svobodného státu Kongo, odhady poklesu konžské populace během Leopoldovy vlády se pohybují od 1 do 15 milionů. Mezi příčiny poklesu patřily epidemické nemoci, násilné činy páchané režimem, těžký hladomor způsobený jednáním režimu a nízká porodnost během nejhoršího kaučukového teroru (v období od roku 1896 do roku 1903).

V roce 1908 zprávy o úmrtích a zneužívání spolu s tlakem Congo Reform Association a dalších mezinárodních skupin přiměly belgickou vládu, aby správu Konga od Leopolda převzala během předposledního roku jeho vlády. Svobodný stát Kongo tak byl obnoven jako nové území, Belgické Kongo.

María Enriqueta de Habsburgo-Lorena nacida en Pest, entonces ciudad del Imperio austríaco (ahora Budapest, Hungría) el 23 de agosto de 1836, y fallecida en Spa (Bélgica) el 19 de septiembre de 1902. Hija de archiduque palatino de Hungría José Antonio de Austria y María Dorotea de Wurtemberg. Se casó en 1853 con Leopoldo de Sajonia-Coburgo, duque de Brabante, príncipe de Bélgica, duque de Sajonia quien se convertiría en Leopoldo II de Bélgica en 1865.

Blanche Zélia Joséphine Delacroix, better known as Caroline Lacroix (French pronunciation: [kaʁɔlin lakʁwa]; 13 May 1883 – 12 February 1948), was the most prominent and notorious of the mistresses of King Leopold II of Belgium.

Delacroix, who was of French origin, met the king in Paris as a young girl, when she was only 16 and he was 65. At that time, she earned her living from prostitution. They soon embarked upon a relationship that was to last until his death in 1909. Leopold lavished upon her large sums of money, estates, gifts, and a noble title, baronne de Vaughan (Baroness Vaughan). Because of these presents, Caroline was deeply unpopular both among the Belgian people and internationally, as Leopold became increasingly criticized for his greed-induced actions in the Congo Free State, his own personal colony. As Caroline largely profited from the king's income from the colony, she became known as La reine du Congo ("The Queen of the Congo").

She and Leopold married in a religious ceremony five days before his death, though their failure to perform a civil ceremony rendered the marriage void under Belgian law. After the king's death, it was soon discovered that he had left Caroline numerous properties, items of high material value, Congolese bonds, and other valuable sources of income – all of which turned her into a multimillionaire. For years, the Belgian government and Leopold's three estranged daughters attempted to recover some of this wealth, with their success varying depending on the case. Caroline died on 12 February 1948 in Cambo-les-Bains, France.