Kdo si vzal Lucia Maria Rommel?

Lucia Maria Rommel (née le 6 juin 1894 à Dantzig sous le nom de Lucia Maria Mollin et morte le 26 septembre 1971 à Stuttgart) est l'épouse du feld-maréchal Erwin Rommel. Elle était issue de la classe moyenne et sa famille était d'origine polonaise et allemande. Elle étudia les langues (latin, anglais, français et italien). Alors qu'elle avait 17 ans elle rencontra Rommel en 1911 à l’occasion d'un bal à l'école de guerre de Dantzig et ils se marièrent le 26 novembre 1916, au grand mécontentement de sa famille car Rommel était protestant. En 1928 naquit leur fils Manfred Rommel.

Après la chute du III^e Reich sa pension de veuvage cessa pendant quelques années de lui être payée et elle vécut un certain temps dans une pauvreté proche de la misère. Robert Heitz qui la rencontra en septembre 1948 au procès en dénazification de Karl Strölin, ancien maire de Stuttgart, fut son voisin de table à un déjeuner auquel elle avait été invitée ; il raconte que le plat principal servi lui avait semblé si peu ragoutant qu'il ne voulut pas y toucher, alors, dit-il, « voyant mon assiette quasi intacte la Maréchale me demanda sans façon si elle pouvait en disposer. Et elle la vida. »

Un de ses cousins Edmund Roszczynialski, prêtre catholique et chambellan pontifical, fut assassiné par les nazis.

En 1967, elle fut la marraine du destroyer Rommel. Après sa mort, elle fut enterrée aux côtés de son mari.

Johannes Erwin Eugen Rommel (15. listopadu 1891 Heidenheim an der Brenz – 14. října 1944 Herrlingen), známý též jako Pouštní liška (německy Wüstenfuchs čili Fenek, případně anglicky The Desert Fox), byl německý voják a vojevůdce, polní maršál považovaný za jednoho z nejlepších polních taktiků druhé světové války. Hodnosti generál polní maršál dosáhl jakožto nejmladší ze všech generálů nacistického Německa.

Do německé armády vstoupil v roce 1910 a bojoval v první světové válce, během níž byl povýšen na kapitána. Později se proslavil jako velitel 7. tankové divize během tažení Francií (1940) ve druhé světové válce, jako velitel Afrikakorpsu v bojích o severní Afriku a nakonec jako inspektor Atlantického valu a jeden z velitelů čelících spojeneckému vylodění v Normandii. Po neúspěšném atentátu na Hitlera v roce 1944 byl donucen kvůli stykům s atentátníky spáchat sebevraždu.

Jeho obraz visí na Stěně největších tankových velitelů amerického Pattonova muzea jezdectva a tankových vojsk, která má symbolizovat pět nejlepších tankových velitelů historie: Mošeho Peleda, George Pattona, Creightona Abramse, Jisra'ela Tala a Erwina Rommela.