Kdo si vzal Přemysl Otakar I.?

Přemysl Otakar I. (německy Ottokar I. Přemysl; 1155/1167^? – 15. prosince 1230) byl český kníže (1192–1193 a 1197–1198) a třetí český král (1198–1230) z rodu Přemyslovců, první český král, kterému se podařilo dědičně zajistit královský titul i pro své potomky.

Narodil se jako nejstarší syn krále Vladislava a jeho druhé manželky Judity Durynské. V letech 1173–1179 pobýval ve vyhnanství, kde se oženil s Adlétou Míšeňskou. Po návratu z vyhnanství v roce 1179 zastupoval svého vládnoucího staršího bratra Bedřicha na Olomoucku ve funkci markraběte. V následných bojích o český trůn stál vždy na straně svého staršího bratra.

V letech 1192–1193 se poprvé stal českým knížetem, ale poté, co se dostal do sporu s pražským biskupem (a svým bratrancem, synem strýce Jindřicha) Jindřichem Břetislavem i císařem Jindřichem VI., trávil léta 1193–1197 opět ve vyhnanství. Novým českým knížetem se stal pražský biskup Jindřich Břetislav. Po jeho smrti a po dohodě se svým mladším bratrem Vladislavem Jindřichem nastoupil Přemysl v roce 1197 podruhé na český trůn. Aktivně se zapojil do bojů o císařskou korunu mezi Štaufy a Welfy. Proslulou sérií změn svého stranictví během těchto bojů získal postupně Přemysl potvrzení dědičného královského titulu nejen od obou válčících stran (1198 Filip Švábský a 1203 Ota IV. Brunšvický), ale v roce 1204 i od papeže Inocence III. Přemyslova situace v této době byla komplikována rozchodem s první manželkou Adlétou a novým sňatkem s Konstancií. Za jistý vrchol Přemyslova snažení bývá tradičně vykládán zisk Zlaté buly sicilské, privilegia upravujícího poměr českých zemí k Říši a zaručujícího dědičnost českého královského titulu.

V dalších letech své vlády se Přemysl Otakar I. soustředil především na konsolidaci domácích poměrů a také na zajištění bezproblémového nástupnictví pro nejstaršího syna z druhého manželství Václava. Při dosahování svých cílů postupoval často nekompromisně a neváhal (často velmi tvrdě) odstraňovat překážky, které bránily jejich dosažení.

Adelajda miśnieńska (ur. po 1160, zm. 2 lutego 1211 w Miśni) – córka margrabiego miśnieńskiego Ottona Bogatego; królowa Czech w l. 1198-1199.

W 1178 poślubiła Przemysła Ottokara I i miała z nim czworo dzieci. W 1193 po utracie władzy przez męża udała się z nim do Miśni. Gdy w 1197 Przemysł Ottokar powrócił na czeski tron nie zabrał jej ze sobą. W 1198 nastąpił rozwód. Przemysł Ottokar ożenił się z Konstancją węgierską i wydziedziczył swoje dzieci z pierwszego małżeństwa, w tym dorosłego syna Wratysława, mimo że nie miał wówczas innego następcy. Adelajda nie pogodziła się ze swoim losem. W 1205 udało jej się wrócić do Pragi. Już w następnym roku kuria rzymska zatwierdziła rozwód i Adelajda wróciła do Miśni. Jedynym rezultatem jej krótkotrwałego sukcesu był ślub córki Małgorzaty z królem Danii Waldemarem II Zwycięskim. Adelajda doprowadziła w 1207 do rewizji procesu rozwodowego jednak w 1210 kuria papieska ponowiła niekorzystną dla niej decyzję. Była żona Przemysła Ottokara I zamieszkała w klasztorze św. Krzyża w Miśni gdzie zmarła.